Jako malá jsem kradla tátovi foťák, chodila s ním po baráku a fotila bráchu vedle v pokoji. Fotila jsem i svoje morčata, která mě každou noc budila svým pískáním, a taky našeho, jak na mě kouká těma nejhodnějšíma očima na světě. Někdy nebylo co fotit, tak jsem na scénu naaranžovala pár svých hraček a domýšlela si k nim příběhy. Časem jsem dostala svůj první foťák (díky, táto), a ten jsem už nepustila. Dokonce ani na střední, kdy si moji kamarádi zakládali kapely a já si mezi pitím piva a skákáním pod pódiem našla čas i na zdokumentování celé akce. A tak nějak to začalo.
Vyrostla ze mně tedy reportážní fotografka. Jsem také ale učitelka ve školce a velký milovník zvířat, takže na vytváření srandiček s dětmi, aby byly pořádné úsměvy na fotkách, mám dokonce i školu a pomáhat mi s tím často jezdí i moje fenka Jenny, kterou děti i dospěláci milují. A ona miluje míček.
Živit se focením nebyl můj sen, prostě se mi to stalo. A když se ohlédnu zpět v čase, dává to mému životu smysl, směr a nadšení jako nic jiného. Skrze tvorbu se dokážu vyjádřit, uklidnit i dostat do varu. Trávit s vámi čas na svatbách a akcích, poznávat vaše rodiny, děti a zvířata nebo být součástí těch nejrůznějších týmů a spolupracovat s vámi, s dalšími nadanými a kreativními lidmi, to je to, pro co v tomhle životě dýchám a co miluji. A jestli i vy, co tohle teď čtete, chcete fotky ode mě, napište mi. Bude mi potěšením vás poznat a obohatit tak svůj život ještě o chlup víc.
